Dodatečné řízení o dědictví

Vyjde-li po skončení dědického řízení najevo, že zemřelý vlastnil další majetek, který nebyl předmětem dědického řízení, je třeba, aby dědici požádali o dodatečné projednání dědictví.
V žádosti o dodatečné dědické řízení je nutno uvést přesné údaje o zemřelém (tj. jeho jméno, příjmení, datum narození, poslední bydliště a datum úmrtí), údaj o tom, kdo je dědicem zemřelého (tedy kdo byl dědicem v původním dědickém řízení - okruh dědiců již jednou zjištěný nelze měnit, a pokud někdo z původních dědiců zemřel, je vhodné uvést rovněž údaj o jeho posledním bydlišti a datu úmrtí, aby soud mohl dohledat jeho právní nástupce) a údaje o majetku, který nově vyšel najevo. 
Žádost je třeba podat u soudu, u něhož proběhlo původní dědické řízení (nebo, pokud původní dědické řízení vedlo bývalé státní notářství, je žádost třeba podat u soudu, v jehož obvodu bylo poslední bydliště zemřelého).

Ke zjištění nově najevo vyšlého majetku však může dojít i na základě podnětu státních orgánů (pozemkový úřad, katastrální úřad), orgánů státní samosprávy(obecních a městských úřadů) , orgánů justice (dlouhodobě řešené konkurzní či obchodní případy), či podnětu fyzických osob, které se domáhají výkonu svých vlastnických práv, při zjištění spoluvlastnictví již zemřelých osob, či vlastníků (např. pozemků). Dědicové bývají touto skutečností zaskočeni. Nechce se jim řešit další problém.
Je třeba si uvědomit, že ve svízelné situaci je i notář, pověřený úkony v dědickém řízení příslušným dědickým soudem.
Často se jedná o dědictví postupně přecházejících po právních předchůdcích, neb přímo o projednání dědictví po občanech s datem úmrtí před mnoha desítky let. Notář nejenže musí postupovat dle hmotněprávních a procesních předpisů platných ke dni úmrtí, je však povinnen vypátrat i dědice původních dědiců,(kteří dědictví neodmítli v původním dědickém řízení), tedy ty, se kterými bude jednat místo dědiců původních. Často se jedná o pátrání velmi složité a finančně nákladné(doručování do vlastních rukou) a to zejména tam, kde rodina nespolupracuje. Dědicům neznámého pobytu musí být ustanoven opatrovník k ochraně jejich zájmů a jsou o svých dědických právech uvědomněni usnesením soudního komisaře , které mimo jiné je vyvěšeno na vyhláškové desce příslušného okresního soudu. 
Zde je velmi zásadní a důležitá šance pro všechny tyto právní nástupce původních dědiců, aby uzavřeli řádnou dědickou dohodu. Širší rodina se může dohodnout, který z již zemřelých dědiců majetek převezme a tedy nabytí dědictví nově najevo vyšlého se přenese do doprojednání dědictví po tomto dědici. Pokud se oslovení právní nástupci (dědicové)domnívají, že před problémem prostě „utečou“ nekomunikací a nespoluprací se soudním komisařem , okresní soud (pověřeným soudním komisařem ) rozhodne dle dědických podílů, tedy rovným zákonným podílem na příslušné , v původním dědickém řízení povolané dědice. Roztočí se tak koloběh dalších doprojednávání dědictví po dědicích, kteří často majetek marginální hodnoty ( např. spoluvlastnický podíl na pozemcích v hodnotě cenových předpisů ke dni úmrtí, pohledávka v konkurzním řízení, ,obchodní podíl v obchodní společnosti apd.) nabydou ke dni úmrtí. Neustále narůstají náklady tohoto doprojednávání. Tyto náklady pak soud – soudní komisař- účtuje dle poměru nabytého majteku , všem dědicům – jejich právním nástupcům. Notář, kterého příslušný soud úkony v dědickém řízení pověří, totiž dědictví dokončit MUSÍ.